Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duši jsme harmonizovali na Slovensku

18. 10. 2007

„Hurá, pojedeme vlakem!“ Tak přesně tahle věta ze mě vyhrkla, když jsem se od Alenky dozvěděl, jak na Slovensko vlastně pojedeme. Jízda vlakem totiž byla jedna z věcí, na kterou jsem se nesmírně těšil, neboť jsem v něm dlouho neseděl. To víte, pražské tramvaje a metro je prostě o něčem jiném. Jízda do Podhájské byla nesmírně příjemná. Nemluvě o tom, že jsme se na jedničku poprali i s našimi kufry, které měly váhu jednoho pořádně vybaveného obýváku. To je tak, když člověk jede na několik dnů pryč. Kdybych věděl, že budu stejně nosit jeden svetr a dvoje kalhoty, vzal bych si jen igelitku. Tak snad příště.

 

 

Cestou do Podhájské jsme si v našem kupé užili legrace až až. Obzvlášť se vydařil slovní fotbal, který začal u písmene A a tam také skončil. Alenka, Lukáš, Kája i ostatní mi určitě dají za pravdu, že takhle jsme si mozek už dlouho nezavařili. Na druhou stranu nám cesta utekla velmi rychle a na železniční stanici Podhájská jsme se ocitli cobydup. Tady jsme se všichni osobně poznali, potřásli si rukou a vypravili se do naší chatky Kysučan, kde jsme následujících pět dní bydleli. Nutno dodat, že krajina byla naprosto úchvatná a dívat se z kopečka na stoupající páru z termálních lázní za ranního slunečního svitu bylo ještě úchvatnější. Je je, hned bych se tam vrátil a myslím, že nebudu jediný, kdo si tohle říká, že?

 

 

Ale zaměřme se na samotný seminář. Za sebe musím říct, že Alenka opět vytvořila skvělou atmosféru. Je to dáno nejen jejími schopnostmi, které jsme všichni hltali, ale také hlasem, kterým k nám promlouvala. Nevím, jestli si právě tohle někdo z účastníků uvědomil, ale když si zpětně vybaví, jak Alena přednáší, jistě mi to potvrdí.

 

 

Od Alenky jsme se během několika dnů dozvěděli opravdu hodně. Získali jsme základy automatické kresby, vysvětlili jsme si co jsou čakry a jak vlastně fungují. Dále jsme navázali spojení se světelnými bytostmi, tedy anděly, kteří nás seminářem provázeli celou dobu. Vidět samozřejmě nebyli, ale všichni jsme je jistě cítili. Zvláště u kapliček, kde se také odehrál jeden z nejsilnější zážitků. Prováděli jsme tzv. hromadné léčení vztahů a situací a řeknu vám, energie, které kolem nás byly, měly neuvěřitelnou sílu. „Kluci, ještě, že jste mě drželi,“ řekla bezprostředně po léčení Alenka, která měla po své pravici Pepu a po levici mě.

 

 

Popsat celý seminář do detailu by bylo na knížku. Kdo ještě nic podobného neokusil, rozhodně vzkazuji: „Jděte do toho“.

 

 

A několik poděkování:

 

 

Alenko, díky za krásný a obohacující seminář. Opět mi ukázal směr a cestu a vím kudy jít. Ne že bych to nevěděl dřív, ale opět mě utvrdil v tom, že jdu správnou trasou.

 

 

Jedno velké díky patří i synovi Alenky Lukášovi, který nás masíroval. Za sebe říkám, že to nemělo chybu! A potvrzují to i Lenka s Evičkou, kterým Lukáš pomohl víc než komukoliv jinému.

 

Náhledy fotografií ze složky Seminář v Podhájské, říjen 2007